Zdálo se mi, že jsem byl ve vězení. Moje žena mě tam chodila navštěvovat. Mohl jsem se docela volně pohybovat po chodbách, to byla moje výhoda, ba dokonce i ven jsem se svobodně dostal, ale musel jsem se vždycky včas vrátit na mříže. Jenom ten pruhovaný mundúr jsem pořád nosil.
A na jedné takové procházce po venku mě napadlo, že se tam prostě nevrátím, že se převleču někde do civilu a začnu žít normální život. Tak jsem to tak udělal. A nikdy mě nikdo nehledal ani nehonil…
