Proč vyrábíme dřevěné hračky

Proč vyrábíme dřevěné hračky

Původní profesí jsem učitel na ZŠ. 4 roky jsem působil také jako ředitel. Práce s dětmi mě těšila, ale cítil jsem se přetížený administrativou. Některé procesy ve státní škole mi dávaly stále menší smysl, cítil jsem potřebu změny. Přitahoval mě můj sen z dětství – pracovat se dřevem. A k tomu mám vztah k jazyku, k fantazii, k otcovství (4 děti). Postupně se zrodila představa, že budu vymýšlet a vyrábět hračky.

Všiml jsem si, že většina běžně dostupných dřevěných hraček je vyrobena ledabyle, levně a jejich životnost je nízká. Uchvátila mě myšlenka, že bych dal vzniknout věcem, které by byly nádherné, původní, skvěle zpracované. Zásadní oporu jsem našel v truhláři a řezbáři Dušanu Ingrovi, který se pro mou vizi nadchl. Shodovali jsme se na tom, že dokonalá dřevěná hračka by měla být jednoduchá, hlaďounká, vyrobená s velkou přesností. Žádné lepené spoje – vzít kus dřeva a opracovat ho tak, aby vzniklo autíčko! Důležitá byla mechanika koleček – jak vyřešit „ložisko“, aby se kolečka otáčela lehce, volně, aby nedrhla? Po mnoha zkouškách jsme dospěli k leštěným osičkám, napevno vlisovaným do korpusu, na nichž lehce klouzají přesně vysoustružená kolečka. Pak jsme věnovali pozornost dalším vychytávkám – třeba přípojnému systému pro vozíčky.

Hned na začátku stál nápad dát všem hračkám jednotného panáčka, který by pasoval všude. Nechtěl jsem představovat žádné kladné hrdiny, žádné líbivé obličeje. Prostě univerzální figurku, která poslouží ke všem fantaziím, která bude kdykoliv na cokoliv. Dodnes se mi ten nápad líbí – bezobličejový panáček. Naše babičky a dědečkové si hráli třeba s kusem hlazeného dřeva a nedokončený vzhled a nejasné emoce dávaly ohromný prostor představivosti.

Slovo „pišlik“ vzniklo dětskou zkomoleninou od slova „pinčlik“.

Pišlikům jsem věnoval nekonečně mnoho času. Kreslil jsem návrhy, zkoušel prototypy, tvořil jsem web, grafiku, jezdil jsem na jarmarky, veletrhy, jednal jsem s prodejnami. Musel jsem se hodně učit – vždyť jsem vstoupil do oblasti, kterou jsem dříve neznal. Ale určitá nepolíbenost dřevovýrobou byla zároveň výhodou. Dokázal jsem některé procesy zvládat s lehkostí, nacházel jsem – někdy i tvrdohlavě –  vlastní cestu. Když mi někdo říkal, že něco nejde, často jsem to vnímal jako výzvu, abych dokázal, že to ve skutečnosti jde.

Napsal jsem knížku Pišlické příběhy, ve které jsem představil Jaldu, Líkase, Feďušu a Gemilku. Čtveřici pišliků, která vyvádí v Jáchymově pokoji srandovní blbosti a také zažívají nebezpečí a dobrodružství. Knížku si později vybrala Beata Hlavenková pro svůj vynikající hudební projekt. Texty načetl Ivan Trojan, písně nazpívala Beata Hlavenková, Lenka Dusilová, Milan Cais, Petr Ostrouchov. Audiokniha je jedna z nejpozoruhodnějších věcí, která v historii pišliků vznikla. Později jsem knižně vydal druhý díl, v současnosti chystám třetí knížku. Právě spojení vtipných příběhů se špičkovými dřevěnými hračkami přineslo pišlikům ohromnou popularitu.

V současnosti vyrábíme nejenom dřevěné dopravní prostředky, ale také deskové hry, hlavolamy, didaktické pomůcky. Každý rok představujeme během podzimu 10 nových produktů. Máme solidně vybavenou moderní dílnu. Rádi bychom v příštím roce umožnili našim zákazníkům přijet za námi a ubytovat se v našem pišlickém penzionu. Pod mým vedením budou moci strávit v dílně víkend a vyrobit si svou vlastní dřevěnou hračku.

Jsem velmi vděčný, že se můžu vytvářet krásný svět příběhů a hraček. I kdyby měli pišlici nízkou odezvu, dělal bych je. Dává mi to smysl. Velmi mě však povzbuzují pozitivní reakce od zákazníků, kterých je i několik stovek do měsíce.