Mé dítě a já jsme jedno. Pochází z mých buněk, nese stopy mé DNA. Když se na něho dívám, dívám se na sebe. Ono je jako moje zrcadlo. Na něm miluju to, co miluju na sobě, nesnáším to, co nesnáším na sobě.
V těžkých chvílích, když jsem rozčilen, bezradný, zoufalý, můžu prostě a jednoduše obejmout sebe i své dítě, neboť my dva jsme jeden. Jsme spolu spojení, těžkosti jeho jsou těžkosti moje, radosti jeho jsou moje radosti. Jsme prolnutí.
Nejsem jeho nepřítel. Nikdy. Ani když stavím hranici, omezení, když jej nechávám o sebe rozbít, ba i když spolu zápolíme, nejsem jeho nepřítel.
Mé dítě a já jsme jedno.
